ony dva měsíce, které tolik miluje většina školáků a jejich vzdělavatelů, období, od něhož mnozí z nás očekávají slunce, teplo, pohodu a sladké nicnedělání. Jedni odpočívají, ale jiní, například stavbaři, nemohou. V našich klimatických podmínkách je sezóna kratší než jinde, a tak se šturmuje hlavně v létě. V Aši se to letos hemží řemeslníky všeho druhu, jsme obtěžováni hlukem stavebních strojů, musíme překonávat výkopy, projet město autem není také zrovna jednoduché. Zkrátka, zatímco jinde pořádají léta kulturní, u nás máme už několikátým rokem hlavně léto budovatelské.
Toho, co jsme za poslední týdny a měsíce stihli obnovit, přestavět či dokonce vybudovat, je poměrně dost. Věci malé, větší i docela dominantní. Milióny z městského rozpočtu skončily v obří budově základní školy v Kamenné ulici, kde se přes prázdniny předělávalo kde co, už dříve jsme k nepoznání změnili parčík u „rudoarmějce“ - osiřelý piedestal tu nahradily lavičky, k posezení na nich zve téměř skalničkové uspořádání stovek nových květin, keřů a stromů.
Spolu s „krajem“ jsme se pustili do přeměny části zdejší dopravní tepny - Hlavní ulice. Do konce září prý bude hotovo. Před několika dny byla slavnostně přestřižena páska a pro veřejnost otevřena nová moderní vývařovna v domě s pečovatelskou službou. Na stavební ruch jsme už několik let zvyklí nedaleko radnice, odkud zmizel kopec obrostlý zelení, již příroda sama vysadila, aby ho nahradily nové domy, dohromady to vydá bratru na 129 bytů. Ve výčtu by se jistě dalo pokračovat – bagr se zakousl také do asfaltu v ulici páně Puškinově a betonu v nedaleké ulici Luční, na spadnutí je například zahájení rekonstrukce objektů bývalých technických služeb v Okružní ulici, kam se nám postěhují naši neohrožení záchranáři.
Nejen velké věci se dějí. Za zmínku stojí například nové kolumbárium na hřbitově, obnovená bortící opěrná zeď v mateřské škole v Moravské ulici, moderní prostory pro výuku předmětů chemie a fyziky v základní škole v Hlávkově ulici.
Za pomoci rozpočtu města, všelijakých dotací a soukromých investic, se pomalu daří zpříjemňovat prostředí toho našeho Aše. Z jeho středu mizí nezastavěné pláně a Hlavní ulice možná už záhy bude místem, kam se půjdu večer projít.Milan Vrbata
 |
|